Druhá vlna koronaviru Čechy opět zavřela doma. Vláda omezila možnost vycházek, i když tentokrát dovolila procházky v parcích a lesích, do čím dál tím chladnějšího podzimu se ale nikomu moc nechce. To ale kromě psychiky odnáší i tělo, což už mnozí po několika týdnech karantény začínají pociťovat. "Pro tělo je to dost náročné, je stvořeno k pohybu," říká pohybová specialistka a zakladatelka společnosti Fpohybu Nela Ďopanová, která se zaměřuje na změnu firemní pohybové kultury. "Je teď důležitější než kdy jindy si pohyb rozkouskovat do celého dne a nepřemýšlet o tom tak, že se budu celý den válet na gauči a pak si půjdu na hodinu zacvičit. Hodina cíleného cvičení často nevykompenzuje hodiny a hodiny pasivního sezení," upozorňuje Ďopanová v rozhovoru pro HN. 

Jak moc nám může ublížit, když od října možná až do konce ledna zalezeme na pohovky a do "domácích kanceláří", ve kterých se kroutíme jak žížaly za různými stoly?

Pro tělo je to určitě dost náročné. Je stvořeno k pohybu a karanténou se nám variabilita pohybu omezí do prostor našeho bytu. Neříkám, že to musí být špatné. Záleží na nás, jak se k tomu postavíme, a myslím si, že můžeme najít řešení i v rámci bytu. I přes omezené možnosti jsem toho názoru, abychom hledali spíše cesty, než to viděli jen černě.

Jaké jsou tedy třeba možnosti v rámci bytu?

Samozřejmě záleží na tom, kdo má jaký byt nebo dům, kolik má prostoru. Přirozeným pohybem je třeba práce kolem bytu. Už jen to, že si můžeme sami uklidit, vaření, péče o sebe sama, o rodinu. Každý máme denně 24 hodin a je na nás, co během nich děláme. Musíme samozřejmě počítat i s částí dne, ve které pracujeme, ale i u té nesmíme na pohyb zapomínat. Ne že tělo odložíme na židli, úplně na sebe zapomeneme a budeme "jen v hlavě". Zkrátka je teď důležitější než kdy jindy si ten pohyb rozkouskovat do celého dne a nepřemýšlet o tom tak, že se budu celý den válet na gauči a pak si půjdu na hodinu zacvičit. Hodina cíleného cvičení často nevykompenzuje hodiny a hodiny pasivního sezení. Z toho může být pak tělo dost rozbité.

Jak to myslíte - rozbité. Nestačí si každý den hodinu zaběhat nebo zacvičit?

Já jsem spíše toho názoru, že bychom si měli uvědomit, jak náš den vypadá a v jakých pozicích ho trávíme. To, co tělo opravdu nemá rádo, jsou statické polohy. Statickými myslím to, když budu dlouho sedět v nějaké poloze, například sednu si na židli, shrbím se. To stejné udělám na gauči, to stejné udělám, když si sednu na postel, na zem a tak dále. Tím vytváříme pohybový stereotyp, ve kterém naši posturu drží pasivní struktury. Biomechanicky je pro tělo přirozenější aktivní, korigovaný sed. Nicméně tím, jak jsme dost často jen v hlavě, nad něčím přemýšlíme, tělo padá do pasivního sedu, čímž si šetří energii. Je to přirozenější, ale následky jsou bohužel velmi nepříznivé. Při častém sezení v pasivním sedu dochází k rozvolňování vazů a nepracují posturální svaly, ale jiné. Vzniká tím svalová dysbalance, která se nejčastěji projeví bolestmi a špatným držením těla. Důležité proto je si uvědomit, co ten den dělám a v jakých polohách ho trávím. Pokud si pak půjdu každý den na hodinu zacvičit, ale převážnou část dne trávím ve zmíněném pasivním sedu, tak ty dysbalance a problémy s tím spojené budu jen prohlubovat, pokud nezvládám správné držení těla korigovat. To bylo krásně vidět po první vlně koronaviru a karanténě. Když přišlo uvolnění, měli jsme najednou daleko více žádostí o individuální fyzioterapii. Lidé byli bolaví z home officu, ale také z toho hodinového cvičení. Když jsme zjistili, jak a v jakých polohách tráví zbytek dne, našli jsme příčiny, proč jim ani ta hodina pohybu denně "nestačila". 

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se