Dopady klimatické změny můžeme pozorovat všude ve světě. Poslední čtyři roky byly nejteplejší v historii měření. Zimní teploty v Arktidě stouply od roku 1990 o tři stupně Celsia. Zvyšuje se hladina oceánů, korálové útesy umírají a změna klimatu začíná ohrožovat životy. Už počátkem 90. let se světoví klimatologové shodli, že vliv člověka na globální oteplování je jednoznačný, přičemž dominantní roli v tom hraje skleníkový plyn CO2.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekPřesto stále existuje mnoho popíračů tohoto jevu a vlivu člověka na něj. Pomyslným českým bojovníkem s nimi je přední český klimatolog Radim Tolasz, který Česko zastupuje u Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Pražská kancelář OSN ho za jeho neúnavnou činnost, někdy připomínající boj s větrnými mlýny, začátkem týdne
ocenila. Jako první laureát obdržel takzvanou "Cenu za komunikaci globální výzvy změny klimatu".
"Místo hledání jasných řešení se u nás stále vedou spíše vášnivé diskuse. Rozhodli jsme se proto ocenit člověka, který se na globální změnu klimatu dívá vědecky a je schopný ji srozumitelně komunikovat veřejnosti," uvedl Michal Broža, vedoucí Informačního centra OSN pro ČR a iniciátor ceny. Radim Tolasz své vystoupení při předávání ceny využil ke jmenování deseti největších omylů, s nimiž se během diskusí o změně klimatu setkává a vybral tyto.
1. Vliv skleníkových plynů na oteplování je nepotvrzená hypotéza
Na globální oteplování klimatu mají skleníkové plyny vliv, to nelze vůbec zpochybňovat. Lze diskutovat o tom, jaké množství plynů vytvořených vlivem člověka zůstává v atmosféře a jak velké množství se stane součástí přirozeného uhlíkového cyklu, nebo se můžeme bavit o tom, jak zafungují různé zpětné vazby a jaká je citlivost klimatu na skleníkové plyny. O tom, jestli je, nebo není skleníková hypotéza potvrzená už se ale diskutovat opravdu nedá. (shoduje se na tom 97 procent světových klimatologů, pozn. red.)
Radim Tolasz je vedoucím Oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a od roku 2014 jediným zástupcem České republiky u Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Tématu globální změny klimatu se však nevěnuje jen v odborné sféře. Často vystupuje v médiích a je aktivní i na sociálních sítích jako je Facebook a Twitter. Narodil se v roce 1964 ve Frýdku Místku v rodině báňského inženýra. Vyrůstal v Havířově a v Šenově. V ČHMÚ začal pracovat již v roce 1986, kdy nastoupil na jeho ostravskou pobočku. V roce 1991 se stal vedoucím oddělení meteorologie a klimatologie. O pět let později začal vytvářet klimatologickou aplikaci CLIDATA, která se dnes používá nejen v ČHMÚ, ale i v mnoha dalších zemích světa. V roce 2003 se pracovně přesunul do Prahy, kde se usadil na židli "nejvyššího" českého meteorologa. Vydržel tam do konce roku 2011. V roce 2012 se vrátil zpět do Ostravy a zpět ke klimatologii.
2. Množství CO2 v atmosféře je zcela zanedbatelné a není to škodlivina
Je pravda, že podíl CO2 v atmosféře je zanedbatelný (relativní obsah oxidu uhličitého v atmosféře se pohybuje okolo 0,04 procenta, pozn. red.), i v tak malém množství ale má velký vliv. Sám o sobě škodlivý není, je ale zodpovědný zhruba za 20 procent skleníkového efektu.
3. Největší vliv na oteplování má vodní pára, protože je to nejvýznamnější skleníkový
plyn
Je pravda, že nejvýznamnějším skleníkovým plynem je vodní pára, to nikdo z klimatologů nezpochybňuje. Podstatné ale je, že vodní pára nemá vliv na oteplování, ale na teplotu atmosféry. V tom je velký rozdíl. Oteplování je proces, kdy teplota neustále stoupá, protože skleníkový efekt se zvětšuje. Skleníkový efekt způsobený vlivem vodní páry se ale nezvětšuje a vodní pára tak nemůže být zodpovědná za probíhající globální oteplování. Při pohledu na malý a velký koloběh vody je vody na planetě Zemi stále stejně. To se ale nedá říci o CO2.
4. Klima se měnilo vždy
Samo o sobě to není omyl, pokud se to ale říká v souvislosti s tím, že se klima měnilo vždy i bez vlivu člověka, tak je to to samé, jako kdybyste řekli, že člověk vždycky chodil pěšky, a tak není možné, aby nyní jezdil na kole. Je to stejná logika. To, že se klima měnilo vždy, bylo a je způsobeno přirozenými astronomickými a geografickými faktory (tyto jevy shrnul v polovině 20. století chorvatský geofyzik Milutin Milanković a popsal, jakým způsobem ovlivňovaly minulé paleoklimatické změny klimatu, pozn. red.). Dnes je ale situace jiná, tyto přirozené jevy ve svém součtu nevykazují žádný nový trend a nelze jim přičítat současné globální oteplování. Jako jeden z největších omylů tohoto oteplování je například uváděno sluneční záření se svým jedenáctiletým cyklem. Sluneční záření se ale v posledních letech prokazatelně nezvýšilo, a nelze mu proto přisuzovat globální oteplování. Stejně je to s dalšími přirozenými faktory.
5. Grónsko bylo za Vikingů zelené
Zelené nebylo. Podle geologů existuje grónský ledovec minimálně sto tisíc let, tedy minimálně tak dlouho je Grónsko zaledněné. Mocnost grónského ledovce je dva až tři kilometry. Když zhruba před tisíci lety připluli do Grónska Vikingové, tak v jižní části Grónska mohli narazit na zelený porost, s nímž se tam lze setkat i dnes. To, že Vikingové Grónsko nazvali Gronland – tedy "zelená země" – může být způsobeno tímto kouskem země a celý ostrov se názvem jen snažili udělat zelenější.
6. Kolem Antarktidy je více ledu, a tedy se ochlazuje
Je pravda, že kolem Antarktidy je více ledu, je to ale způsobeno právě tím, že se tam otepluje (za posledních 50 let se na Antarktidě oteplilo o skoro tři stupně Celsia, pozn. red.). Má to jednoduché vysvětlení. Antarktida pozbývá část zalednění a ledovce tam tají. V průměru se roztéká a odlamují se tam velké šelfové ledovce. Více ledu v jejím okolí není proto, že by se tam ochlazovalo, ale z toho důvodu, že led z tajících ledovců ředí slanou mořskou vodu a jak známo, méně slaná voda snadněji zamrzá. Proto se kolem Antarktidy může tvořit led i tam, kde dříve nebyl.
Stovky tisíc lidí po celém světě demonstrují za ochranu klimatu. V Česku začal protestní Týden pro klima
7. Když přestaneme v Evropě létat, tak to pomůže klimatu
Návrhy na omezování létání se stávají symbolem boje proti změně klimatu. Létání nebo letecká doprava jsou ale zodpovědné maximálně za dvě procenta globálních emisí CO2. Není tedy možné si myslet, že když přestaneme létat nebo celkově cestovat, tak tím pomůžeme klimatu. Svobodu cestování bychom si neměli nechat vzít. Změna klimatu se musí řešit jinak. Největší problém je v energetice a ve vytápění, a to nejen v Evropě, ale globálně (spalování fosilních paliv je zdrojem přibližně 90 procent veškerých lidmi způsobovaných emisí CO2 ve světě, pozn. red.). Omezením létání bychom zároveň snížili globální rozhled lidí. Člověk, který necestuje, se uzavírá do své malé
sociální bubliny a těžko může hodnotit a řešit globální problémy. Jen lidé, kteří mají přehled a možnost dotknout se problémů například v Africe, Asii a jižní Americe, se mohou globální změně klimatu postavit. Na druhou stranu je pravda, že každá molekula CO2 se počítá, a když budeme létat s větším rozmyslem, tak na škodu to nebude. Nenechejme si to ale vnutit.
8. Když přestaneme jíst maso, tak to pomůže klimatu
Je to podobné jako s létáním. Když se zeptáte zemědělců, tak zjistíte, že živočišná výroba je provázaná s rostlinnou výrobou. Na polích je potřeba organická hmota. Nahradit ji lze chemií, touto cestou ale zřejmě jít nechceme. Je dobré se ptát, odkud maso pochází a zda je to z nějaké průmyslové velkochovu nebo od lokální rodinné farmy. Druhá varianta je samozřejmě lepší. Pokud budeme všichni v Evropě vegetariáni, tak globálně to příliš nepomůže a byly by s tím spojené jiné problémy. Nenechávejme si z vegetáriánství dělat symbol boje proti klimatu. Tato dieta má být
dobrovolná, ne vnucená.
9. Klimatologové neumí předpovědět počasí na zítřek, přesto předpovídají vývoj klimatu do konce století
Klimatologové počasí nepředpovídají, ale vytvářejí modely změny klimatu. Počasí předpovídají meteorologové. Někdy se jim to nepovede, ale to proto, že od nich mají lidé velká očekávání, protože chtějí vědět, jaké počasí bude v konkrétní hodinu a na konkrétním místě. Klimatologové to v tomto směru mají jednodušší.
10. Když přeletíme z New Yorku do Los Angeles, tak se oteplí o 20 °C a přežijeme to. Oteplení o pár stupňů tak nemůže být problém
To je nepochopení rozdílu mezi klimatem a počasím. Změna průměrné dlouhodobé teploty o jeden stupeň Celsia může vést k tomu, že rozdíl teplot mezi New Yorkem nebude o 20 ale o 30 °C. Oteplení o jeden stupeň Celsia může znamenat, že Česká republika začne mít problémy s vodou, a to i v okamžiku, kdy bude pršet stejně, jako jsme byli zvyklí.
