Lék horší nemoci: Antiviry mnohdy víc škodí, než pomáhají, ukazuje i případ Avastu

Nedostanete jenom antivirus, ale i firewall (duplikující ten zcela dostatečný ve Windows), překážející doplňky do prohlížeče, VPN pochybné kvality a password manager. To celé je začasté již předinstalováno na novém počítači v podobě trial verze, která krátce po zakoupení začne s citovým vydíráním a strašením uživatele ve snaze přimět ho, aby zaplatil výpalné za pocit bezpečí.

Odinstalovat takový antivirový software je často náročnější než počítač zbavit viru. Brání se všemi prostředky, sbírkou potvrzovacích oken, která jsou často školní ukázkou "dark UI": Manipulativních textů a grafického rozhraní vytvořeného tak, že nejvíc ze všeho připomíná známý volební lístek rakouského referenda z roku 1938. A při pohledu na uživatelské rozhraní moderních antivirů i při jejich instalaci to vypadá, že ani nacisté nebyli tak okatí ve své snaze potlačit nežádoucí volby.

Porovnání velikosti prvků, které se autoři uživatelského rozhraní snaží potlačit, po kliknutí na obrázek se zobrazí v plné velikosti.

Z pozice uživatele antivirové balíky mnohdy více škodí, než pomáhají

Základní ochrana před malwarem je již několik verzí součástí systému Windows, a to v kvalitě, která je pro většinu případů zcela dostačující. Současný malware téměř vždy minimálně částečně útočí na maso, ne na křemík. Infekce malwarem mají téměř vždy lidskou komponentu, kdy uživatel "kliknul, kam neměl". Schválil nějakou akci, kterou neměl. Že se mu kromě (v horším případě místo) varování operačního systému zobrazí ještě jedno od antiviru, to na situaci nic nezmění. Kromě toho i výrobci mnoha legitimních programů doporučují před instalací antivirus vypnout; uživatelé na takových instrukcích nevidí nic špatného či nezvyklého.

Uživatelé mají zhusta ve vztahu k antivirovým balíkům nerealisticky vysoká očekávání. Vedeni marketingem jejich prodejců očekávají, že po provedení rituální obětiny – zaplacení ročního výpalného – budou chráněni před vším zlem, které by je mohlo v kyberprostoru potkat. Odvážně se tedy vrhají do dobrodružství v něm a často odhazují zbytky opatrnosti.

O mystické síle, kterou běžní uživatelé – i běžní IT profesionálové – v antiviry vkládají, svědčí výsledky průzkumu společnosti Google. Když se Google zeptal, co je z jejich hlediska nejdůležitější pro kybernetickou bezpečnost, umístili používání antiviru na první místo. O tom, nakolik je tato víra nemístná, pak svědčí odpovědi z obdobného dotazníku, položeného ovšem bezpečnostním profesionálům. U nich se antiviry nedostaly ani do první pětice nejdůležitějších nástrojů a pravidel chování.

Ta pravá zábava nastane ve chvíli, kdy se na počítači potká podobných programů několik, třeba proto, že jeden získal uživatel jako předinstalovaný trial a další si nainstaloval, protože si ho již dříve koupil nebo protože mu někdo řekl, že je lepší. Ten předinstalovaný však odinstalovat nedokázal, protože se tomu aktivně bránil. Nyní má uživatel nikoliv dvojitou ochranu, ale dvojitou dávku problémů. Je až neuvěřitelné, jak se chování počítače zrychlí a stane bezproblémovým, když se z něj odstraní dva až tři různé antiviry.

V úvodu zmiňovaný Avast je vlastníkem CCleaneru, což je jedna z nejpopulárnějších utilit pro "optimalizaci" a "čištění" Windows. U něj lze předpokládat, že se alespoň snaží uživatelovu situaci zlepšit, pokud se tedy zrovna nestal sám terčem útoku a nástrojem k šíření malwaru. Většina "čističů registrů", "aktualizátorů ovladačů" a dalších utilit tohoto druhu je čistý podvod a "scareware". Ne nadarmo Microsoft loni na podzim zakázal propagaci CCleaneru na svých oficiálních fórech. Že zákaz údajně později zase zrušil – dá se předpokládat, že po protestech dotčených –, to na věci nic nemění.

Historickou souhrou okolností navíc došlo k tomu, že výrobci antivirů jsou nuceni své produkty minimálně v nějaké základní podobě nabízet zdarma, což pro ně znamená nemalé náklady. Je tedy logické, že hledají jiné zdroje příjmů a zpeněžení údajů o uživatelích je logickou cestou. A vše je (nejspíš) legální, v souladu s GDPR a podobnými předpisy, jak Avast tvrdí. Uživatel se vším souhlasil – však s tvorbou matoucího UI má výrobce dostatek zkušeností z dialogů týkajících se odinstalace.

Problém ale není v porušení právní smlouvy s uživatelem, ale v porušení té "společenské" smlouvy, v níž uživatel očekává – bez ohledu na drobná písmenka sáhodlouhého dokumentu –, že výrobce antiviru bude na jeho straně. Že bude jeho soukromí chránit, ne na něm vydělávat. Nejde o porušení zákona, ale o porušení důvěry, což v tomhle oboru může být závažnější.

Pro uživatele to může být dobrý impulz k tomu, aby antivirové balíky odinstalovali a podle hesla "kdo má v hlavě mozek, vystačí si s tím vestavěným, kdo nemá, tomu ani deset antivirů nepomůže", fungovali bez nich. A také aby si zapamatovali staré moudro, že pokud za službu neplatíte, nejste zákazník, ale produkt, který je prodáván. A protože otroctví ve většině světa vyšlo z módy, prodávají se vaše data.