Kombinace epidemiologické situace a plánovaných voleb opět otevírá téma elektronizace volebního procesu. Na první pohled se to zdá jednoduché a logické. Elektronicky dnes děláme ledacos, tak proč bychom nemohli elektronicky volit? Bohužel, volby jsou pro svá specifika podstatně složitější oříšek než třeba elektronické bankovnictví. Jejich elektronizaci dosud uspokojivě nevyřešil nikdo a veškerá v úvahu připadající řešení přinášejí obrovská rizika.

Současný "papírový" systém voleb (a je jedno, zda jde o volby do zastupitelstev obcí, krajů, sněmovní, senátní či prezidentské) má celou řadu vlastností, které pokládám za důležité a které žádný známý elektronický systém nemá. Například to, že papírové volby jsou jednoduché a snadno kontrolovatelné.

Tento aspekt kladu na první místo. Reálné vlastnosti volební procedury jsou důležité, ale stejně důležité je jejich vnímání širokou veřejností. Současný volební mechanismus, jeho kontrolovatelnost a odolnost vůči podvodům, jsou natolik jednoduché, že je lze snadno vysvětlit běžnému člověku, který nemá žádné speciální znalosti a dovednosti. Každý občan se také může na kontrole regulérnosti hlasování podílet, bude-li mít zájem.

I pokud by existoval nějaký elektronický mechanismus, který by dokázal zabezpečit ostatní níže popsané vlastnosti hlasování, jeho přijetí (či odmítnutí) bude pro naprostou většinu voličů aktem čistě náboženským podle hesla "nemůžeš pochopit, musíš uvěřit". I jednoduché kryptografické operace, jako je běžný elektronický podpis nebo šifrování, jsou natolik složité svými matematickými principy i technickou implementací, že - jak mohu dosvědčit zhruba dvaceti lety vlastních zkušeností - není možné je v úplnosti vysvětlit ani programátorům a IT profesionálům, natožpak běžným voličům.

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Přijetí systému hlasování většinou voličů jako důvěryhodného je přitom pro legitimitu voleb životně důležité. Už nyní je důvěra v demokratický systém založený na svobodných volbách dosti nízká a je ohrožena skutečnými i smyšlenými riziky, propagandou, složitým systémem přepočtu hlasů na mandáty (zejména ve volbách do Poslanecké sněmovny) a podobně. Připočtěme k tomu ještě nedůvěru v počítání hlasů a dostáváme koktejl vpravdě smrtící.

Jak se volí dnes

Pro voliče vše začíná obdržením hlasovacích lístků, které s předstihem dostane do schránky. Pokud ne, nic se neděje - může si je vyzvednout ve volební místnosti nebo si prostě vzít jednu z nevyzvednutých obálek, které se před volbami v hojném počtu válejí u každých poštovních stránek.

Hlasování se typicky děje ve volební místnosti. Okrsková volební komise zkontroluje totožnost voliče a odškrtne ho ve volebním seznamu (aby nemohl volit opakovaně). Poté mu vydá úřední obálku (volební lístek, který není vložen do úřední obálky, je neplatný). Volič se poté odebere "za plentu" (řečí zákona, do prostoru pro úpravu volebních lístků), kde musí být ze zákona sám. Jedinou výjimkou jsou osoby nemohoucí či například slepé, které mohou mít asistenta dle vlastní volby. Poté volič vhodí obálku s hlasovacím lístkem do "urny" (hlasovací schránky) a odchází.

Na svou žádost může volič hlasovat i doma nebo ve zdravotnickém zařízení, kam komise vyšle dva své zástupce s přenosnou schránkou. I v těchto případech je nutné zachovat možnost úpravy volebního lístku v soukromí apod.

Hlavním garantem regulérnosti voleb je okrsková volební komise. Dohlíží na regulérnost hlasování jako takového, ale také počítá volební lístky ve "svém" okrsku. Členem volební komise se může stát prakticky kdokoliv. Každý kandidát nebo kandidující subjekt může nominovat do každé komise svého zástupce (lépe řečeno dva, zástupce a náhradníka za něj). Mnoho kandidujících subjektů před volbami "své" zástupce do komisí aktivně hledá a přihlásit se může kdokoliv. Zástupce nemusí být členem ani příznivcem navrhujícího subjektu. Ostatně pro řadu lidí se může jednat o atraktivní brigádu - základní odměna činí 1800 Kč, zaměstnanci vzniká nárok na pracovní volno a náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Členů volebních komisí bývá obecně nedostatek. Zákon například v případě voleb do Poslanecké sněmovny vyžaduje, aby jich bylo u každého okrsku pět (ve výjimečných případech malých okrsků čtyři), přičemž pokud není dostatek zástupců delegovaných kandidujícími subjekty, jmenuje zbytek do minimálního počtu starosta z řad dobrovolníků. Typicky jde o zaměstnance radnice, ale lze se přihlásit i nezávisle. Šance, že budete vybráni - i když vás nenominuje žádný kandidující subjekt - je velice vysoká.

Při uzavření volební místnosti mezi jednotlivými dny hlasování jsou veškeré materiály i volební urny zapečetěny a před pokračováním hlasování členové volební komise kontrolují neporušenost pečetí. Není tedy možné, aby se například v noci někdo vloupal do volební místnosti a do urny vložil lístky pro některého z kandidátů. Kromě toho, počet hlasů se porovnává se záznamy o počtu voličů.

Poté jsou hlasy fyzicky vyňaty z volebních uren, smíchány a spočítány. Na všech činnostech se podílí všichni členové volební komise a kontrolují jeden druhého. Existují sice funkce předsedy a místopředsedy volební komise (funkce se určují losem), ale ty jsou povýtce formální a organizační, předseda ani místopředseda nemá faktickou možnost ovlivnit hlasování nebo sčítání.

O výsledku voleb se sepíše protokol, který všichni členové volební komise podepíší a který se předá Českému statistickému úřadu, který výsledky bezodkladně zveřejní a spočítá. Každý člen volební komise se může přesvědčit, že výsledky zveřejněné na volebním serveru se shodují s výsledky z protokolu, který podepsal. Tento postup znamená, že nikdo - ani ČSÚ - nemůže výsledky voleb "zfalšovat". Každý kandidující subjekt může uspořádat zcela nezávislé přepočítání výsledků voleb, pokud sežene dostatek svých zástupců do všech volebních komisí.

Vlastnosti současného hlasovacího systému

Současný systém "papírového" hlasování má řadu důležitých vlastností, které jsou dle mého názoru extrémně důležité pro to, aby volby byly důvěryhodné a aby byly jako důvěryhodné vnímány:

1. Je jednoduchý a snadno pochopitelný pro kohokoliv, kdo má znalosti matematiky na úrovni základní školy.
2. Proces voleb a sčítání hlasů může kontrolovat kterýkoliv kandidující subjekt a ve své podstatě kterýkoliv občan tím, že se stane členem volební komise. Opět k tomu nejsou třeba žádné zvláštní znalosti a schopnosti.
3. Je zachována svoboda volby. Každý z voličů hlasuje osobně, svobodně, nezávisle a tajně.
4. Nelze prokázat - nebo ani zjistit - jakým způsobem konkrétní volič hlasoval.
5. Není závislý na institucionální důvěře. Žádný z participujících subjektů sám osobě ani ve shodě s jinými nedokáže ovlivnit výsledek voleb.

Veškeré existující či navrhované systémy elektronických voleb nedokáží splnit všech pět podmínek současně.

O důležitosti první podmínky bylo již obšírně pojednáno výše. Mechanismus musí být nejenom funkční a bezpečný, ale také musí tak být vnímán, a musí být tedy snadno pochopitelný.

Možnost kontrolovat mechanismus hlasování je také podmínkou očividně nezbytnou, o které snad není třeba obšírněji diskutovat. Neexistuje způsob, jak totéž realizovat u elektronického systému. I v případě, že bude veškeré programové vybavení vyvíjeno jako open source, s dostupnými zdrojovými kódy, nestačí to. V první řadě, zkontrolovat zdrojové kódy je úkol velmi složitý a s jistotou výsledku nerealizovatelný. Závažné, i když ve své podstatě triviální, bezpečnostní chyby v open source produktech, které tam vydržely léta nebo desítky let ukazují, že otevřenost kódu sama o sobě nestačí. V řadě druhé, je velmi obtížné až nemožné prokázat, že je skutečně nasazen ten kód, který byl zveřejněn.

Zachování svobody volby a nemožnost prokázat, jak volič hlasoval, jsou extrémně důležité pro to, aby se zabránilo hlasování pod nátlakem či nakupování hlasů. Současný hlasovací mechanismus výrazně limituje možnost nátlaku či nákupu hlasů, protože nelze ověřit, zda jeho cíl skutečně hlasoval, jak měl. Elektronické hlasování z pohodlí domova znamená pohodlí třeba pro autoritativní hlavu rodiny, která zkontroluje, zda všichni hlasují "správně". Nebo pro někoho, kdo s hlasovacím zařízením obejde osoby snadno ovlivnitelné (sociálně slabé, závislé a podobně).

Existují metody, jak tento problém zdánlivě vyřešit. Třeba umožnit později hlas změnit, elektronicky nebo osobním hlasováním. Nicméně tyto metody celý proces velmi komplikují, zvyšují nebezpečí propojení hlasu voliče s jeho identitou a nebo jsou prostě příliš náročné. I u současného mechanismu lze voliče do volebních místností hromadně vozit, přesvědčovat ke "správnému" hlasování a dokonce jim za hlasy platit, ale je to logisticky náročné, drahé a hlavně se na to snadno přijde, jak se stalo před časem například v severočeské Krupce. Udělat totéž při elektronickém hlasování by bylo výrazně jednodušší, levnější, spolehlivější a mnohem obtížněji odhalitelné.

Poslední bod, totiž absence institucionální důvěry, je stejně důležitý jako ty předchozí. Všechny elektronické systémy totiž mají jedno místo, kde se dá s výsledkem manipulovat. Aby se tomu zabránilo, lze celou věc zkomplikovat tak, že se počet míst zvětší. V českých podmínkách bylo třeba navrhováno, aby část zpracování řešil Český statistický úřad a část například Úřad pro ochranu osobních údajů. Nicméně všechny takové návrhy je třeba odmítnout. Prvek institucionální důvěry nemá ve volbách co dělat. V demokratické zemi jsou volby jediným legálním způsobem, jak změnit systém úřadů a institucí. Z tohoto důvodu je nepřijatelné, aby tyto instituce měly byť jenom teoretickou možnost zasáhnout do jejich výsledku.

Argumenty pro zavedení elektronických voleb se hledají jenom velmi těžko. Obvykle je základem jakési symbolické prohlášení, že papírové volby jsou prostě špatně, protože jsou papírové a nemoderní. Nicméně faktem zůstává, že neexistuje elektronická varianta, která by měla stejné vlastnosti jako ta papírová. Samozřejmě lze debatovat o tom, zda je nezbytné, aby hlasování ve volbách všechny tyto atributy mělo. Zda by třeba nebylo přijatelné prolomit důvěrnost hlasování, nebo i tu institucionální nedůvěru. Nicméně taková debata zde neprobíhá a předpokládá se, že elektronické hlasování by bylo pouhou technikálií, která nezmění vlastnosti voleb, což jednoznačně není pravda.

Dalším argumentem bývá, že elektronické hlasování by mohlo přitáhnout více voličů, zejména mladých. Soudím, že jenom velice malé množství osob s volebním právem nehlasuje z toho důvodu, že výkon volebního práva je příliš komplikovaný. Příčiny jsou v nezájmu o politiku jako takovou, ve fenoménu "naučené bezmocnosti" či v nedůvěře v systém. Elektronické hlasování tyto příčiny neodstraní.

Jistou validitu snad má argument zjednodušení hlasování pro voliče v zahraničí. Je pravda, že současný systém hlasování na zastupitelských úřadech je pro řadu lidí, zejména ve větších zemích, faktickou překážkou. Nádherným případem je Austrálie, kde je velvyslanectví v hlavním městě Canberra a konzulát v Sydney. Nicméně z druhého největšího města státu, Melbourne, je to k nejbližšímu hlasovacímu místu téměř sedm set kilometrů. Ze čtvrtého největšího (Perth) pak skoro čtyři tisíce kilometrů napříč celou Austrálií. Hodně Čechů je třeba v USA, a například ti, kdo v Redmondu pracují pro Microsoft, mají nejbližší možnost hlasování v Los Angeles - dvě a půl hodiny letadlem. Nemyslím si ale, že se jedná o tak velkou skupinu lidí, aby bylo nutné kvůli ní ohrožovat stávající systém elektronickým (nebo korespondenčním) hlasováním.

Poslední argument, který přinesla koronavirová pandemie, je možnost hlasování osob v karanténě nebo řečeno slovy zákona o volbách do Parlamentu ČR, "zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu". Zde se evidentně počítá s tím, že hlasování bude znemožněno pouze malému počtu voličů, typicky jednotlivcům, ne s plošnou karanténou. Správným a jednoduchým řešením je - uznáme-li nezbytnost plošné karantény - volby odsunout.

Elektronizace hlasování ve volbách by otevřela pandořinu skříňku problémů, které neumíme v současnosti řešit, a vedla by nevyhnutelně k dalšímu snížení důvěry voličů v celý politický systém. Nemyslím si, že si takový nezodpovědný experiment můžeme dovolit.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností sdílet přátelům.

Vyzkoušejte předplatné HN+

Komentáře ke článku

Karolína Zábojníková 12.08.2020 09:58
Skvělý rozbor, jen mě trochu překvapilo, že si ho autor "pokazil" nepromyšleným návrhem odkladu volby. To by přeci ohrozilu důvěru v demokratické instituce stejně jako manipulace samotného odevzdávání hlasů. Odklad voleb musí být nejkrajnější varianta v situaci opravdového rozvratu například během přírodní katastrofy. Nelze "jednoduše" odložit volby, protože se nám zrovna nehodí. Také odepsání části voličů, kteří jsou právě mimo jim přiřazené volební okrsky, mě mrzí. Alternativní forma odevzdání hlasu je diskutována hlavně kvůli nim. Možná by (v případě našich zákonodárců) stačilo přestat pořád vymýšlet kolo a inspirovat se tam, kde korespondenční forma voleb funguje.
Radim Svoboda 10.08.2020 20:21
Část článku, která se týká šálivého půvabu elektronických voleb, je velmi dobře zpracovaná a uvádí velmi silné argumenty, proč elektronické volby nezavádět. Ovšem jakmile autor opouští problematiku elektronických voleb, vydává se už na poněkud tenký led. V předposledním odstavci s lehkostí odepíše voliče pobývající v zahraničí mimo rozumný dosah od našich zastupitelských úřadů. Zvláštní je, že zavrhuje i korespondenční volbu (přičemž riziky korespondenční volby, která jsou přeci jen odlišná, ve srovnání s úplnou elektronickou volbou, se v článku vůbec nezabývá). V návrhu na odložení voleb, v posledním odstavci, se už pomyslný tenký led pod autorem láme. Bez diskuse uvažovaných parametrů a možných rizik odkladu je to nápad stejně nebezpečný, a bohužel jednodušeji realizovatelný, než elektronické volby. Napadá mě z mnoha otázek jen pár, na které by bylo potřeba předem odpovědět: Budou se odkládat volby, pokud bude v karanténě poslední nemocný, nebo se třeba shodneme na nějakém procentu populace v karanténě, které při hlasování "oželíme"? Jak dlouho je možné volby odkládat? A jak to bude při odkladu s institucionální (ne)důvěrou? Zdravím, RS
Newsletter

Týden s technologiemi Otakara Schöna

Události posledního týdne ve světě technologií podle Otakara Schöna

Editor rubriky Tech Otakar Schön pro Vás vybírá nejzajímavější nebo nejzásadnější události ze světa technologií, které se odehrály v uplynulém týdnu. Každý pátek v podvečer najdete ve své mailové schránce.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru