Když jsem byl ještě malý a neškodný, vypadaly prakticky všechny domácí počítače takhle. Plochá, případně - pokud designér věděl něco o ergonomii - mírně zkosená krabička s klávesnicí, uvnitř ní kompletní počítač, to celé připojené k televizi. Nyní se tento koncept vrací jako déjà vu v podobě počítače Raspberry Pi 400. 

První Raspberry Pi se začalo prodávat před více než osmi lety, v únoru 2012 a stálo 35 dolarů. Jednalo se o první běžným smrtelníkům široce dostupný mikropočítač s Linuxem. Běžel na platformě ARM (podobně jako většina současných smartphonů a tabletů) a byl veliký přibližně jako krabička cigaret. A vzal svět útokem.

Raspberry Pi mění svět: Seznamte se s nejzajímavějším počítačem dneška - čtěte ZDE

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Pro nízkou cenu, širokou dostupnost, malé rozměry, relativní nenáročnost napájení a přítomnost velkého množství rozšiřujících portů se stal oblíbenou platformou pro kutily a prototypování. Postupem času vyšla řada dalších verzí s různým výkonem a cenou od pěti do devadesáti dolarů. Vždy jste ale dostali jenom zelenou destičku plošného spoje, která na běžné uživatele působí poněkud odrazujícím dojmem. Není samozřejmě problém koupit si hezkou krabičku, připojit k Raspberry monitor, klávesnici a myš a máte docela dobře použitelný počítač. Ale pořád to není pro běžné spotřebitele.

Raspberry Pi 400 má šanci to změnit, protože se nejedná o holý základ, ale o kompletní výrobek. Potřebujete k němu jenom USB-C zdroj, myš a televizi nebo monitor s HDMI vstupem. Samotný počítač stojí 67 liber, kit se zdrojem, myší a kabely pak 95 liber. V Česku se bude prodávat za dva tisíce korun, sada s příslušenstvím pak bude stát tisíce tři. Co za ně dostanete?

Malý počítač (286 mm × 122 mm × 23 mm) se čtyřjádrovým 64-bitovým ARMv8 procesorem BCM2711 od Broadcomu, čtyřmi gigabajty paměti, schopností pohánět svými výstupy dva 4K displeje, sbírkou USB portů, gigabitovým Ethernetem, wi-fi, Bluetooth... Hardwarová specifikace je v podstatě shodná se 4GB verzí Raspberry Pi 4, který stojí něco přes 1500 korun.

Malý počítač Raspberry Pi se vrací ke kořenům osobních počítačů
Malý počítač Raspberry Pi se vrací ke kořenům osobních počítačů.
Foto: Raspberry Pi Foundation

Na Raspberry Pi rozjedete řadu distribucí Linuxu (nativní pro něj je Raspberry Pi OS, (dříve známý jako Raspbian), ale třeba i Android. Neběží na něm ovšem klasický systém Windows. Podporován je Windows 10 IoT Core, což je speciální verze Windows pro jednoúčelová (embeded) zařízení, ne klasický systém pro běžné použití. Nicméně klasické uživatelské Windows 10 pro ARM platformu jsou za rohem. Už dnes si můžete koupit Surface Pro X přímo od Microsoftu a další modely nabízejí nebo alespoň představili velcí výrobci jako Lenovo, HP, Samsung nebo Acer. Raspberry Pi zatím oficiálně podporováno není, ale je to jenom otázka času. Už dnes nicméně existují nezávislé iniciativy jako WoR Project, kterým se se střídavými úspěchy daří Windows 10 ARM na tuto platformu nainstalovat.

Raspberry Pi 4 bohatě postačuje pro běžnou kancelářskou práci, prohlížení webu, přehrávání videa (zvládá s HW podporou dekódování H.265 4Kp60, H.264 1080p60 a enkódování H.264 1080p30) a třeba i teď tolik populární videokonference. Ačkoliv byl ve vývoji dlouho předtím, přišel v pravý čas koronavirové pandemie, kdy se řeší distanční vzdělávání, home office a levný a dostatečně výkonný počítač by se v řadě domácností sešel.

Jistě, za cenu jenom o málo vyšší lze koupit levné repasované počítače, ale RPi 400 má oproti nim řadu výhod. V první řadě se jedná o nový, aktuální produkt, u kterého výrobce garantuje, že ho bude vyrábět nejméně do roku 2026. Je také velice kompaktní a svým způsobem odolný, protože neobsahuje harddisk.

Jako úložiště se v něm používá běžná MicroSD karta, což představuje další výhodu. Jednoduchou záměnou jedné karty za druhou lze kompletně změnit jeho určení. Na jedné kartě v ceně okolo stokoruny může být nahráno striktně omezené pracovní nebo školní prostředí, na druhé zcela nezávislý systém pro media centrum nebo třeba hry. A to zcela bez nebezpečí vzájemné kontaminace těchto prostředí, což je typicky jeden z hlavních problémů použití domácích zařízení pro pracovní účely a vice versa. Data (images) na kartách lze snadno aktualizovat, a pokud nastane nějaký problém, je triviální vytvořit nový "známý dobrý" stav, což podporuje experimentování beze strachu.

Koronavirová epidemie ukázala na existující problém označovaný jako "digital divide". Tedy že část populace nemá přístup k digitálním nástrojům, které většina pokládá za samozřejmé. Ukazuje se to třeba i na distančním vzdělávání ve školách, kde řada dětí nemá přístup k technologiím, které jsou pro něj potřebné. A nemusí to být jenom v sociálně nejslabších rodinách, ne všude je samozřejmé, aby každý člen domácnosti včetně všech dětí měl pro sebe vlastní počítač. RPi 400 ho dokáže poskytnout. Stačí k němu jenom televize, případně monitor s digitálním vstupem (těch starších se řada firem zbavuje za odvoz, bazarová cena se pohybuje v nízkých stokorunách).

V Česku je zhruba milion žáků a učitelů základních škol. Kdyby každý z nich měl dostat jedno RPi 400, vyšlo by to (bez jakýchkoliv úspor z rozsahu, při koupi za cenu pro koncové uživatele) na tři miliardy. Tolik zaplatí stát dopravcům za slevy jízdného pro žáky a důchodce za půl roku. S trochou jedovatosti se dá říct, že by se hodily třeba i na hygienické stanice a další místa ve státní správě, kde vesměs nic jiného než kancelářský balík a webový prohlížeč není třeba. Na to v Česku samozřejmě nedojde, buďme realisté, ale sen je to hezký.