Je těžké říct, jak starý internet vlastně je. WAN (Wide Area Network) sítě (v rámci budov nebo jejich komplexů) se začaly objevovat už v padesátých letech. Koncem šedesátých let se objevila myšlenka packet switchingu, kdy je informace posílaná po síti rozdělena do malých částí (packetů), které jsou posílány samostatně, klidně každý různou cestou (switching, routing). V letech sedmdesátých se začala stavět síť ARPANET, kterou lze pokládat za přímého předchůdce internetu.

První přenos dat po ARPANET nastal 29. října 1969 ve 22:30 mezi UCLA (University of California, Los Angeles) a SRI (Stanford Research Institute). Povšimněte si času, už tehdy byli ajťáci spíš noční sovy než ranní ptáčata. Leonard Kleinrock, profesor informatiky na UCLA, na tento historický okamžik v rozhovoru vzpomíná takto:

Udělali jsme telefonické spojení mezi námi a chlápky v SRI. Napsali jsme L (první písmeno příkazu login, pozn. překl.) a po telefonu se zeptali:

"Vidíte L?"

"Ano, vidíme L," přišla odpověď.

Napsali jsme "O" a zeptali se: "Vidíte O?"

"Ano, vidíme O."

Pak jsme napsali G a systém se zhroutil.

Důvodem bylo špatné nastavení komunikačních parametrů. První úspěšný přenos se uskutečnil zhruba o hodinu později.

Na počátky internetu Kleinrock vzpomíná v TEDx videu na YouTube a zároveň se ptá: Co se stalo s internetem, který jsem znal? Jak se bude vyvíjet dál? A končí představou, že jediné, co je jisté, je nejistota. Že až dosud internetové revoluce byly vždy překvapivé a nečekané.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Na internetu jsem podstatně kratší dobu. Ostatně v době onoho zmiňovaného prvního přenosu do mého narození zbývalo téměř deset let, ale i tak se řadím skoro mezi pamětníky. I pro mě se za to necelé čtvrtstoletí internet změnil, a to dost podstatně. A ne vždy k dobrému. Nejsem moc dobrý vizionář, takže se spíš pokusím pojmenovat jevy, které pozoruji a u nichž si myslím, že budou nadále pokračovat.

Nejzásadnějším jevem, který je stále intenzivnější, je centralizace obsahu a komunikace. Internet už dnes není "síť sítí", ale co možná nejtlustší trubky k několika málo serverům – Facebook, YouTube, Netflix. Platí to zejména v USA, ale princip je stejný i u nás, jen přibude Seznam a iVysílání...

Myslím si, že snahy o "síťovou neutralitu" jsou marné, že drtivé většině uživatelů bude stačit přístup k několika málo vybraným serverům a zbytek bude dostupný jenom jako přívažek, mimo hlavní pozornost. Internet se tak trochu vrátí do dob služeb America Online, CompuServe a Prodigy.

Zesílí také již nyní zřetelné dělení na "producenty" a "konzumenty". Když jsem na internetu začínal, tak takové rozdělení v podstatě nebylo, každý "něčím přispíval". Dnes drtivá většina lidí nic neprodukuje. Dokonce ani na sociálních sítích ne. Když se podíváte na facebookovou zeď průměrného uživatele, naprostá většina jeho příspěvků není originální. Jsou to reposty odjinud, odkazy, automatické příspěvky z aplikací...

Z toho vyplyne také nový přístup k cenzuře. Zatímco v minulosti cenzura spočívala v blokování šíření nepohodlných informací, dnes a zítra spočívá především v prostém přehlušení nežádoucích informací množstvím jiných. Dneska vás za "samizdat" nikdo nezavře. Jenom to prostě nikoho nebude zajímat, protože přece běží nová řada Superstar nebo Hry o trůny. Snahy států cenzuru vynucovat tady jsou, ale minimálně v západním světě jsou dosti marné. Ačkoliv jsou velké platformy (zejména sociální sítě) k cenzuře brutálně tlačeny státní mocí v řadě zemí, v praxi není v jejich zájmu a dělají ji, jen aby se neřeklo. Místo toho pracují s jinou veličinou – omezením přirozeného šíření příspěvků a nabídkou placené propagace.

Když už někdo nějaký obsah produkuje, není to většinou text, ale obrázky, nebo ještě lépe video. Text ustupuje do pozadí. Schopnost napsat delší souvislý text bude čím dál vzácnější, ostatně již dnes není v populaci běžná. Spolu s ní bude čím dál tím méně lidí schopno takový text přečíst. Nevrátíme se k negramotnosti, lidé budou nadále umět číst a psát, ale nebudou většinově schopni (ochotni) vstřebat více než pár vět najednou. Ostatně, většina čtenářů tohoto textu vzdala snahu ještě předtím, než se dostala k této větě, protože TL;DR.

Internet budoucnosti bude sestávat ze služeb a aplikací, které umožní funkčně negramotným masám "generovat komunikační obsah". Instagramy, emoji chaty a podobné věci jsou předzvěstí budoucnosti. Už dnes mám na Facebooku spoustu lidí, kteří komunikují z 80 procent pomocí obrázků. Předávají ne informace, ale emoce.

To vše je následkem demokratizace technologií, která nastala v posledních přibližně patnácti letech a stále se zrychluje. A umožňuje světu, aby se měnil stále rychleji. Změny dříve trvaly staletí, potom desetiletí, dnes jsou to roky. Vzestup a pád Říma trval tisíc let. Spojené státy to stihly za dvě století. Evropské unii na to bude stačit odhadem něco kolem třiceti let.

Internet je odrazem lidstva, nikoliv jeho hybatelem. Technologie nám dávají svobodu být takovými, jakými být chceme – bez ohledu na fyzická, intelektuální a do značné míry i finanční omezení. Lidé jako takoví se nemění, jenom postupně padají různá omezení, která nás tvarovala do nějaké konkrétní podoby.

Padají omezení, která dříve prostému lidu bránila utvořit si názor (protože neměl informace) a případně tento názor šířit dál. Doplňte to v nedávné minulosti rozšířenou (byť dosti zvrácenou) představou, že každý názor je stejně hodnotný a že skutečnost, že někdo má názor, automaticky zakládá jiným povinnost se jím zabývat. Tak dostanete to, co jeden můj známý vzletně nazval "neregulovaným trhem myšlenek". 

Na rozdíl od něj onu neregulovanost ovšem nevnímám jako negativum. Jsem toho názoru, že cokoliv, co zvyšuje naši svobodu chovat se přirozeně a ruší umělá omezení, je z principu dobré. Samozřejmě to může mít negativní dopady, ale jenom krátkodobé. Největší bolest utrpí idealisté ve chvíli, kdy o své iluze přijdou. Když realita přestane být bezpečně filtrovaná tím, čím jsou ochotná se zabývat mainstreamová média, a ukáže se ve své syrové nahotě.

A ta skutečná lidská podstata ještě dostatečně prozkoumaná není. Profesor Kleinrock má pravdu: Jediné co můžeme s jistotou čekat, je nečekané.