Las Vegas žije hokejem. V neděli místní tým NHL Las Vegas Golden Knights porazil New York Rangers 2:1. Byli u toho i Češi. V hledišti před zahájením veletrhu CES relaxovali tvůrci systému Sense Arena. Simulátoru, který primárně mladé hokejisty učí rozvíjet hokejový cit – orientaci v prostoru, rychlé rozhodování i správnou střelbu na branku.

Na nejsilnější český start-up na CES jsme se byli podívat hned první den. Malý „garážový“ stánek v sekci určené začínajícím společnostem s dobrými nápady působil nenápadně, ale bylo kolem něj živo. Lidé s hokejkou v ruce, brýlemi HTC Vive na hlavě a počítačem v batohu na zádech budili pozornost. Nejen mezi běžnými návštěvníky, ale i mezi lidmi z hokejového světa.

O systém Sense Arena už projevil zájem nejen český hokejový svaz nebo liberečtí Bílí Tygři, kteří jej testují, ale také lidé napojení na NHL a americký i kanadský hokejový svaz. První projevy zájmu ještě neznamenají komerční úspěch, ale rozhodně jsou povzbuzující. A to platí i o našich dojmech.

Sense Arena plně využívá možností systému virtuální reality HTC Vive. To znamená nejen helmu, která přesně sleduje pohyb hlavy a podle něj upravuje obraz, ale také sledování pohybu uživatele v prostoru a speciální senzor, který je připevněný na opravdové hokejce a snímá její pohyb. Kromě toho celý systém dotváří počítač v podobě batohu, díky kterému odpadají starosti o kabely, které propojují virtuální helmu a počítač jakožto zdroj obrazu.

První tréninková lekce byla zdánlivě jednoduchá – ocitl jsem se na ledě a před sebou měl tři spoluhráče ztvárněné jednoduchými kužely. Pak jsem od nich musel chytat přihrávky a co nejrychleji a nejpřesněji rozehrát k hráči s hokejkou zvýrazněnou zeleným pruhem. Nebylo to zrovna jednoduché. Už při první přihrávce ale bylo znát, že simulace chování hokejky i puku funguje na jedničku. Nejsem sice aktivní hokejista, ale nějaké zkušenosti díky dětem mám. Bylo to přesné a nešlo mi to stejně jako v reálu.

Druhá lekce mi dala jen jednoho spoluhráče, ten se ale pohyboval. Přesnost přihrávky v tomto okamžiku nebyla to hlavní, hlavní bylo odhadnout, kde za sekundu bude virtuální spoluhráč. Kupodivu jsem od systému za svou snahu dostal více bodů než u statických přihrávek.

Zároveň jsem objevil další prostor pro zlepšení – několikrát jsem se pokusil zpracovat puk „bruslí“, což ovšem systém nepoznal – přitom stačí přidat další senzory na kotníky. Nebyl to ovšem žádný dotyk génia a heuréka moment, tvůrci systému senzory na nohou dávno používají, jen ve veletržním prostředí není praktické je dávat návštěvníkům.

Po dvou tréninkových cyklech jsem se popravdě už i trochu zadýchal, ale stejně jsem nechtěl headset sundat z hlavy. Jenže to nešlo jinak, na možnost vyzkoušet si Sense Arenu už čekali další zájemci. Ten, který šel hned po mně, hezky zabodoval, když hokejkou rozstřelil odpadkový koš v rohu stánku.

Já se mohu alespoň těšit na to, až tvůrci do Sense Areny přidají tréninkový režim pro brankáře, to bude skvělá záminka si tuhle tréninkovou pomůcku zase užít. A další na řadě je basketbal, technický ředitel Sense Areny zrovna na CES zkoumal novou dotykovou rukavici, kterou nejspíše pro svou simulaci použije.