Můžete být starý geek, to není ostuda. Ale nemusíte se u toho chovat jako pitomec

Každý z nás starých geeků byl někdy mladý, a kdo tvrdí, že ne, ten je mladý ještě dnes. Jenže platí, že každý mladý geek bude jednou nevyhnutelně fyzicky starý geek. V zásadě má několik možností, jak zestárnout. Aby to bylo ještě horší, tak si mezi těmito možnostmi volí sám, a to dřív, než si to vůbec uvědomí.

Někteří geekové s procesem stárnutí tuhnou. V extrémním případě se potkáváte s pětačtyřicetiletým pánem, přesvědčeným, že mu až do důchodu vydrží to, co se naučil v devadesátých letech minulého století. S pokřikem “FoxPro navždy!” se vrhá do nerovného souboje s informačními systémy v roce 2018, a pokud je nejen tuhý, ale i důležitý, ideálně ve firmě, která dodává státu, prosadí si svou oblíbenou databázi i dnes.

Novota je pro něj sprosté slovo a každá technologie, která vznikla po roce 2001, je pro něj novota. To přece nikdo nebude používat, to jsou hračky pro klikače…

Ale jsou i tací, kteří netuhnou. Ti musí na oplátku poslouchat stesky svých vrstevníků a jejich přezíravé “pche, ty řešíš internet věcí?” (Sem si dosaďte klidně i jinou technologii posledních let.) “Vždyť to k ničemu není, to já řeším enterprise bankovní systémy, rozumíš…”

I já jsem řešil geekovské tuhnutí. Nikoli názorové, tam mám naštěstí jasno, ale kloubní a svalové. Přiznejme si to na rovinu - sedět u PC a šoupat myší není jako kopat krumpáčem, to se srovnat nedá, ale neznamená to, že vám z toho nehrozí žádné problémy. Ale jsou nenápadné a postupné. Neodcházíte domů s bolavýma rukama, takže se vlastně nic neděje. A pak jednoho dne…