Přiznám se, proč bych se nepřiznal: Je mi šestačtyřicet a hraju počítačové hry! Ne, nemyslím takové ty tetrisy, pasiánsy ani mahjong, které v očích veřejnosti nutně patří k mému herně seniorskému věku. Nestřílím ani Angry Birds proti pevnostem zelených prasat, neholduji ani likvidaci sladkostí a dalším podobným hříčkám na ukrácení dlouhé chvíle. Hraju ty "velké" hry. Strategie, simulace, adventury, střílečky…

Občas takové přiznání vyvolá pozdvižení obočí, a pokud je komunikační protějšek ráznější, tak padne i několik slov na téma "ztráta času", "bezduchá tupá zábava" nebo "ztráta času" (uvádím ji dvakrát, protože to lidé také opakují stále dokola). Většinou už je v takové situaci jakákoli další diskuse marná. Takové lidi nezajímá, proč to dělám ani co z toho mám. Jen vyjádřili své pohoršení. Abych jim udělal radost, většinou ještě dodám, že hraju nejen na počítači, ale koupil jsem si i dvě herní konzole, jeden Xbox a jeden PlayStation, a ke každému 4K televizi. "No, však když tě to baví… ale já bych do takové pitomosti nedal ani korunu, však toho času, co to sežere!"

Využiju toho, že mi teď žádný podobný čtenář neskočí do řeči, a vysvětlím vám, jak je možné, že si dospělý usedlý muž s chutí hraje počítačové hry. A ještě vám zdarma prozradím, že nejsem sám. Je nás spousta.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Bezduchá zábava pro uhrovaté teenagery, nebo médium budoucnosti, se kterým je nutno počítat? Když vsadíte na druhou možnost, neuděláte chybu!
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se