Převážně americká města dnes běžně pracují s podrobnými mapami kriminality. Optimalizují na jejich základě služby policistů a v některých případech se jim daří zločin predikovat. Nabízí se otázka, proč v Česku takové technologie zatím na svou příležitost čekají.

Za celým tématem predikce kriminality se skrývá myšlenka, že jednání lidí není tak náhodné, jak by se mohlo zdát. Pachatelé i jejich oběti se často chovají podle podobných vzorců (například kam chodí, v jakou dobu). Právě překrytí těchto faktorů může nakonec rozhodnout, zda ke zločinu dojde.

V roce 1978 analyzoval J. Jambor detaily jednotlivých loupežných přepadení a zjistil, že drtivou většinu pachatelů tvoří muži do 30 let věku, s neúplným vzděláním, dříve trestaní a s problematickým rodinným zázemím. K loupežím docházelo hlavně v pátek a v sobotu během noci. Ve spojitosti s faktem, že většina pachatelů i obětí byla pod vlivem alkoholu, je možné dovodit, že se problémy budou koncentrovat v blízkosti restaurací či výčepů, a to hlavně po zavírací hodině. Právě podobné úvahy stojí za modelováním rizika, které používá i česká policie. Zjednodušeně řečeno, hlídková práce se soustředí na místa a hodiny, kdy lze čekat problémy. 

Mapy kriminality

Další možnosti nabízí analýza lokalit skutečných činů. Za pomoci jednoduchých výpočtů je možné odhalit problémové oblasti právě na základě toho, že se zde trestná činnost kumuluje. Ke slovu pak přicházejí jak represivní složky, tak například místní samosprávy, které se pokoušejí zdroj problémů odstranit. Jedním z příkladů je likvidace známých stánků rychlého občerstvení na Václavském náměstí, pražské zastupitelstvo tento krok zdůvodňuje právě bojem s kriminalitou a přestupky.

Obrázek ukazuje policejní mapku, která vizualizuje trestné činy spojené s drogami 

Obrázek ukazuje policejní mapku, která vizualizuje trestné činy spojené s drogami. Zdroj: studie Bezpečnostní situace v ČR 2012.

Nutno dodat, že tato metoda je v Česku zatím v plenkách, svou roli v tom hraje technická výbava české policie. Ještě před rokem či dvěma se k místům trestného činu nezapisovaly GPS souřadnice, a počítačovému zpracování tak muselo předcházet ruční geokódování. V současné době ministerstvo vnitra chystá pilotní projekt, v rámci kterého by mělo vyhodnotit vhodnost a použitelnost podobných technik u nás.

Tím se dostáváme k otázce, zda je možné zkušenosti z mapování kriminality v USA přenést i k nám. Pokud se podíváme na rozmístění sociálních skupin obyvatelstva v USA a u nás, zjistíme, že Česko je v tomto ohledu mnohem celistvější. Míra nerovnosti je u nás nízká, a tak se bezproblémová místa a jejich obyvatelé často překrývají s místy problémovými. Lokalita tak nemusí hrát při vzniku trestného činu roli a zmíněné mapování je zbytečné. 

Utajená data i bádání

Jelikož v Česku data o lokalitách trestných činů nejsou veřejnosti ani akademické sféře dostupná, je těžké tuto hypotézu ověřit. Jediné místo, kde v Česku probíhá výzkum této problematiky, je Vysoká škola báňská v Ostravě. Místní doktorandi se snaží nasazovat postupy známé ze zahraničí, například zkoumat kriminalitu s pomocí amerického softwaru Crime Stat.

Výsledky výzkumu jsou na žádost policie utajené, což spíš než na údajnou citlivost zjištění ukazuje pravděpodobně na nízkou průkaznost a jednoznačnost výsledků.

Doložka o utajeníDoložka o utajení. Zdroj: archiv Technické univerzity v Ostravě

To nepřímo potvrzuje i policie, když vydání dat odmítá s odkazem na možnou nekvalifikovanou interpretaci a následné neoprávněné očernění některých lokalit.

Proti argumentům o nevhodnosti predikce kriminality v Česku stojí přesvědčení policie a ministerstva vnitra. Druhá ze jmenovaných institucí plánuje pilotní projekt (s prvními výsledky během roku 2015), který by měl reálně otestovat mapování a následnou predikci kriminality v lokálních podmínkách. Ve finále by měla vzniknout rozsáhlá databáze trestných činů a přestupků, nad kterou by pak mělo být ve spojitosti s daty o sociálních dávkách, nezaměstnanosti či sociálním vyloučení možné modelovat vývoj kriminality.

Uvést takový systém do praxe by znamenalo značnou investici do programového a hardwarového vybavení a v neposlední řadě také do vyškolení množství kvalifikovaných odborníků. I proto ministerstvo spoléhá na evropské peníze. 

Policejní aktivita a zločin

Zde je nutné podotknout, že modelování problémových oblastí na základě informací o obyvatelstvu skýtá řadu rizik. Vytipovaná místa začnou logicky kvůli vyšší aktivitě policie vykazovat i vyšší kriminalitu (míra latentní, tedy policií nezaznamenané kriminality, je v Česku odhadována na 50 %), což povede k další aktivitě represivních složek a kruh se tak uzavře.

Rovněž je jisté, že vztah k místu mají jen některé druhy kriminality, často té méně sofistikované (loupeže, napadení, krádeže), společensky stejně nebezpečné zločiny (korupci, ale i sexuální zneužívání) takový systém odhalit nepomůže.

Přitom zájem státní správy o chytré systémy na kontrolu zločinu už zaznamenala i řada firem, které cítí příležitost k prodeji svých technických řešení. Jednou z nich je i IBM, která se ráda chlubí příkladem z amerického Lancasteru. Zda jsou ovšem takové metody aplikovatelné i v českých podmínkách, ukáže až důkladná pilotáž.

Související
Newsletter

Týden s technologiemi Otakara Schöna

Události posledního týdne ve světě technologií podle Otakara Schöna

Editor rubriky Tech Otakar Schön pro Vás vybírá nejzajímavější nebo nejzásadnější události ze světa technologií, které se odehrály v uplynulém týdnu. Každý pátek v podvečer najdete ve své mailové schránce.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru